Diagnostika pohybového aparátu je soubor vyšetření a testů, které nejčastěji provádí lékař nebo terapeut. Je to základní prvek vstupního rozhovoru, který je potřeba absolvovat ještě před samotném cvičení. Prostřednictvím pohledového a pohmatového vyšetření a pohybových testů nám dává diagnostika kompletní obrázek o celkovém stavu pohybového aparátu. Konkrétně při něm hledám silné stránky jedince, na kterých vystavím pevné základy tréninku a hledám i jeho slabé stránky, které spolu pomocí cvičení následně odstraňujeme.
Diagnostika je klíč, jak odhalit hlavní přičiny bolesti a dále nám poskytuje o klientovi základní informace. Zjišťujeme jeho držení těla, pohybové stereotypy, svalové dysbalance a mnoho dalších střípků, které nám dávají dohromady kompletní obraz toho, jakým způsobem dotyčný žije, jaké má pohybové návyky, koníčky a zaměstání. Je známé, že z držení těla a gest se dají rozpoznat základní osobnostní rysy a i současná nálada. A já jsem zastánce toho, že tento mechanismus funguje i opačně. Svoje špatné psychické ladění můžeme pozitivně ovlivnit, pokud se například narovnáme nebo nuceně usmějeme. Když chceme být otevřenější a uvolněnější, přestaneme křížit ruce i nohy. Mysl ovlivňuje tělo, ale tělo také ovlivňuje mysl. Zkuste sami na sobě, jak se vám bude měnit nálada v souvislosti s pozicí vašeho těla. Osmihodinové hrbění za počítačem nebude mít devastační následky jen na vaše záda, ale i na vaši náladu.
Mám radost, že se v současné době diagnostiku pohybového aparátu provádí stále více trenérů. Nemám tím na mysli přístrojovou diagnostiku (analýzu tuku a svalů) nebo neodbornou diagnostiku typu: „Břicho je ochablé, musíte ho posílit.“ Diagnostika zahrnuje funkční testování těla, jednotlivých úseků a svalů. Tvořit tréninkové plány na základě faktů, které vyšly na povrch na základě vyšetření. Šikovný trenér by měl odhalit a odstranit lehké problémy pohybového aparátu a těžší přenechat specializovaným odborníkům. Když jde bolest vyřešit cvičením, je to pro tělo neinvazivní a šetrnější, než utíkat do ordinace pro prášky, injekce či manipulační léčbu.
Znovu je potřeba si uvědomit, že jsme každý individuální. Jsou lidé s různou tělesnou konstitucí, někdo má tendenci k tuhnutí, jiný zase k hypermobilitě. Někdo trpí na časté problémy s koleny, dalšího neustále bolí záda ze sedavého zaměstání. Aby byl tréninkový plán efektivní a bezpečný, měl by být „šitý na míru“. Proto bude mít každý člověk jiný cvičební plán. K čemu bude protahování (nebo použití jiné svalová relace) flexorů kyčelních kloubů, když nejsou ve zkrácení ani v tenzi? Není to pouze neefektivní cvičení a ztráta času? A co když má někdo konstituční hypermobilitu a protahování mu navozuje pocit úlevy? Má se i on protahovat? Nejsou pro něj vhodnější techniky k relaxaci svalů? Je spousty jednoduchých testů, které nám jasně řeknou, čemu se během cvičení vyvarovat a na co si dát pozor. Například Lasegueův test nám odhalí, zda dochází u klienta ke kořenovému drážnění a zda u něj hrozí riziko vyhřezlé ploténky. Tyto otázky a mnoho dalších je nutné brát v úvahu při sestování tréninku.
Trenérova a i fyzioterapeuta práce by měla zefektivňovat cvičení a tím i šetřit čas. Je nepředstavitelné toho docílit bez diagnostiky. Je důležité vědět, kde začíná naše startovací čára. Bez toho jsou pokroky jen velmi těžko měřitelné. A kdykoliv se na své cestě otočíte a podíváte se, odkud jsme začínali, je obrovsky motivující vidět, jaký kus už jste ušli. Pro mě je to hnacím motorem dopředu.
-Adéla Mašková